Africký kontinent.
Tato část představuje soubor kultur doložených archeologickými důkazy z celého afrického kontinentu. Každý odstavec představuje danou kulturu a obsahuje její krátký popis spolu s přehledem měřicích systémů, jednotek délky a stručných vysvětlení těchto jednotek. V případech, kde jsou k dispozici dostatečné údaje, jsou jednotky samozřejmě doplněny o převodní tabulky na moderní metrické hodnoty.
Nabta Playa – přímé důkazy o používání měření, avšak ani spekulace neurčí jednotky...
O kultuře
Nabta Playa je velká suchá pánev (playa) v jižní části Egyptské/Núbijské pouště, která byla v období raného a středního holocénu sezónně zaplavována a obyvatelná. Archeologické osídlení začíná v raném holocénu a zesiluje mezi 7. a 5. tisíciletím př. n. l. (radiokarbonové datace různých vrstev se pohybují přibližně mezi 7500 a 4500 př. n. l. podle zkoumaných objektů). Tehdejší prostředí podporovalo existenci jezer, studní a pastvin, které přitahovaly sezónní nebo polousedlé skupiny.
Vědecké shrnutí
Důkazy ukazují na organizované sezónní tábory a později trvalejší sídla vesnického typu se studnami, které udržovaly vodu po celý rok. Způsob obživy zahrnoval sběr divokých rostlin a stále více v období středního holocénu pastevectví (v archeologickém záznamu se objevují domácí skot, kozy a ovce) a některé analýzy naznačují pěstování nebo řízenou kultivaci rostlin, jako je proso nebo čirok. Velká ohniště, keramika a soubory nástrojů naznačují složité, opakované osídlení a činnosti spojené se zpracováním potravin.
Existoval metrický systém?
Archeologové zdokumentovali mohylové hroby (tumuly), opracované kameny, keramiku (zdobenou v pozdějších fázích), ohniště, hluboké studny a kamenné uspořádání nebo kromlechy (kamenné kruhy). Pohřby dobytka (rituální ukládání zvířat do jílom vyložených komor) jsou výrazným znakem některých období a poukazují na kulturní význam dobytka.
Na lokalitě se nachází kamenné řady a takzvaný „kalendářní kruh“ (prstenec párově vztyčených kamenů s vnitřními deskami). Někteří badatelé interpretují určité orientace megalitů jako nasměrované na východ slunce při letním slunovratu a na jasné hvězdy — tedy místo mohlo zachovávat ranou archeoastronomickou praxi používanou k označení sezónních událostí (důležitých pro pastevce sledující dešťové cykly). Přesnost a účel však zůstávají předmětem debat; mnoho odborníků zdůrazňuje, že i když jsou zarovnání pravděpodobná, jejich kalendářní přesnost a symbolický význam zůstávají interpretační.
Neexistuje žádná široce uznávaná, přímo doložená standardizovaná jednotka délky pocházející z Nabta Playa. K dispozici jsou geometrické a rozměrové analýzy megalitických uspořádání a spekulativní hypotézy, že vzorce odrážejí implicitní měřicí schémata. Tyto hypotézy sahají od konzervativních (geometrické nebo dispoziční vztahy) po velmi spekulativní (přímé číselné jednotky délky nebo tzv. „hvězdné vzdálenostní“ škály). Níže jsou shrnuty hlavní postoje a důkazy, které je podporují nebo vyvracejí.
Někteří badatelé (např. Shatalov, Haynie a další ve studiích analytické geometrie) naznačili, že kamenný kruh sleduje rozměrově-geometrické vztahy — tedy opakující se poměry délek a úhlů, které by mohly odrážet praktický koncept měření (pro plánování, zarovnávání monumentů nebo označování sezónních poloh). Jde o matematické a architektonické interpretace založené na měřených vzdálenostech mezi kameny a jejich úhlových vztazích. Nedokazují existenci pojmenované jednotky, jako je hypotetická „nabtanská stopa“, ale naznačují záměrné uspořádání.
Malý počet autorů (mimo hlavní archeologický proud) předložil exotičtější tvrzení — například že kameny kódují přesné hvězdné vzdálenosti nebo pokročilou astronomickou měřítkovou škálu na dlouhé vzdálenosti (myšlenka „hvězdné mapy / měřítka vzdáleností“ podle Brophyho je významným příkladem). Tato tvrzení nejsou přijímána hlavním archeologickým a astronomickým společenstvím, protože se opírají o selektivní měření, sporné korelace a předpoklady o úmyslech, které nejsou v terénní dokumentaci doloženy. Odborné polemiky a opakované analýzy zdůrazňují, že takové výsledky nejsou spolehlivé vzhledem k nejistotám datování a chybám měření či interpretace.
Merimde Beni Salama (běžně nazývaná Merimde), datována kolem roku 5000 př. n. l. — Spekulativní měrné jednotky...
O kultuře
Merimde Beni Salama (běžně nazývaná Merimde) se nachází v západní části nilské delty. Osídlení se datuje převážně do pozdního 6. až raného 5. tisíciletí př. n. l. (~5000 př. n. l.), tedy do období neolitu. Lokalita představuje jednu z nejstarších usedlých vesnických kultur v oblasti nilské delty, současnou s kulturou Buto a dalšími předdynastickými společenstvími.
Doklady ukazují na trvalé vesnice s obdélníkovými domy vyrobenými z proutí a mazaniny. Hospodářství bylo převážně zemědělské, zahrnovalo pěstování pšenice dvouzrnky, ječmene a luštěnin. Chov zvířat zahrnoval skot, ovce, kozy a pravděpodobně i prasata. Díky blízkosti mokřadů Nilu byla běžná rybolov a lov vodního ptactva.
Pohřby nalezené v Merimde vykazují skrčené polohy těl, někdy s pohřební výbavou, což naznačuje vznikající sociální stratifikaci. Rozsah osídlení a jeho plánování naznačují určitý stupeň organizovaného řízení komunity.
Merimde představuje ranou stabilní usedlou komunitu v nilské deltě. Dokládá neolitické inovace: pěstování plodin, domestikaci zvířat a plánování sídel. Tyto inovace vytvořily základ pro pozdější kulturní rozvoj předdynastického Egypta.
Archeologie: fakta a spekulace
V Merimde nebyl nalezen žádný standardizovaný měrný systém, avšak archeologové zaznamenali rozměry domů, ohnišť a zásobních jam, což umožnilo rekonstrukci přibližných stavebních modulů. Měření ukazují na konzistentní proporce — např. domy o šířce přibližně 4–5 m —, což se však jeví jako praktické, nikoli formálně stanovené.
Někteří badatelé se domnívají, že rozvržení staveb odráží opakující se jednotky (možná délku kroku či lana). Nebyly nalezeny žádné artefakty jako pravítka, označené tyče či nápisy, a proto je jakákoli navrhovaná jednotka hypotetická.
Lze předpokládat, že míry v této kultuře byly založeny na antropometrických hodnotách (rozpětí paží, krok nebo délka kroku), které byly důsledně používány při místní výstavbě.
První objevy
Lokalitu poprvé identifikoval Hermann Junker během své expedice do západní delty v roce 1928. Výkopy probíhaly v letech 1929–1939 a odhalily obytné stavby, kamenné nástroje a zvířecí pozůstatky.
Komplexní analytický přehled neolitu Starého světa a středomořské pánve
V posledních letech se výrazně rozšířil výzkum neolitizace Evropy i severní Afriky, zejména procesů, jimiž různé komunity přijímaly nové strategie produkce potravin. Zavádění nových technologií, metod a teorií přispělo ke zpřesnění časové posloupnosti hospodářských změn, analýze typů konzumovaných potravin a pochopení příčin těchto transformací.
Revolutions. The Neolithisation of the Mediterranean Basin (Edinburgh Research Explorer)Kultury Tassili n’Ajjer, Sahara — aneb pokračující snahy nalézt důkazy o jednotkách délky...
O kultuře a období bovidů neboli pastýřském období (6000–4000 př. n. l.)
V tomto období Sahara procházela postupným vysycháním, které vedlo k úbytku velké divoké fauny a vzniku domestikovaných zvířat, jako byli skot, ovce a kozy. Skalní umění z tohoto období živě zachycuje tyto přechody, zobrazující scény pastýřského života, domestikovaná stáda a lidské postavy při každodenních činnostech. Významným příkladem je „Běžící žena s rohy“, malba zobrazující ženskou postavu ozdobenou býčími rohy — symbol plodnosti a začlenění dobytka do saharských společností.
Archeologické nálezy v této oblasti — osady, mohyly a ohrady — přinesly hojné keramické materiály, které poskytují další kontext ke skalnímu umění. Tyto artefakty naznačují komplexní společnost s rozvinutými kulturními praktikami a sociální strukturou. Přítomnost architektonických prvků v uměleckých zobrazeních, jako jsou stany a ohrady, svědčí o rozvíjejícím se chápání prostoru a komunitní organizace.
Jednotky délky...?
Přímé důkazy o standardizovaných měřicích systémech (například jednotkách délky nebo objemu) z období bovidů neexistují, avšak skalní umění poskytuje nepřímé poznatky o prostorové organizaci a měřítku prehistorických společností. Zobrazení lidských postav, zvířat a architektonických prvků naznačuje pochopení proporcionality a prostorových vztahů. Někteří badatelé zkoumali proporce lidských a zvířecích postav; konzistentní používání určitých poměrů naznačuje intuitivní chápání proporčních vztahů, které mohlo představovat ranou formu měření. Například nádoby s obvodem jedné „královské lokte“ mohly pojmout přibližně polovinu „hekat“ tekutiny, což naznačuje raný objemový systém měření. Prostorové uspořádání osad a ohrad, vyvozené z archeologických nálezů, rovněž naznačuje povědomí o rozměrech prostoru a pravděpodobné používání neformálních měřicích jednotek.
Kultura Gobero, jižní Sahara...
O kultuře
Lokalita se nachází u bývalého paleojezera (jezero Gobero), které mělo během vlhkých období průměr asi 3 km. Geologie zahrnuje starověké písečné duny, jezerní sedimenty a hřeben zlomu ve spodním pískovci z období dinosaurů, což vysvětluje existenci zdroje vody nezávislého na srážkách. Širším pohledem leží Gobero v jižní Sahaře, v Nigeru, na západním okraji pouště Ténéré.
Bylo zde identifikováno přibližně 182 pohřebišť, z nichž kolem 67 bylo prozkoumáno v raných zprávách. Rané pohřby (kiffianská fáze) jsou silně skrčené: těla jsou pohřbena s koleny přitaženými k hrudi.
Z antropologického hlediska lze kulturu popsat prostřednictvím nalezených artefaktů: keramika, korálky, ozdoby ze slonoviny a kostí, harpuny, háčky apod.
Archeologické výzkumy naznačují, že hlavními činnostmi místního obyvatelstva byly rybolov (tilapie, nilský okoun, sumec), využívání vodní fauny (želvy, krokodýli), lov savanové zvěře, sběr rostlinných zdrojů a výroba nástrojů (z kamene a kostí). V tenerijské fázi se objevují důkazy o domestikaci zvířat, i když nejde o dominantní znak ve všech nalezištích.
Měření v Goberu...
Autoři by měli uvést, že neexistují žádné přímé důkazy o existenci měřicích jednotek v této kultuře. Jinými slovy, i když je Gobero dobře zdokumentováno, archeologické záznamy nenaznačují existenci formálního či standardizovaného systému jednotek délky (např. „stopy“ či „lokatě“). Následující body tuto tezi podporují.
Doposud nebyly v publikované literatuře nalezeny žádné pravítka, měřicí tyče ani artefakty se značenými stupnicemi. Archeologické zprávy nezaznamenaly opakující se architektonické moduly (zdi, stavby, ohrady), které by jednoznačně naznačovaly použití formálních měřicích jednotek. Data o velikostech (např. výšky skeletů, rozměry nástrojů) nejsou důkazem kulturního standardu délky – spíše ukazují na individuální či funkční variabilitu.
Nicméně zde předkládáme vlastní hypotézy...
Výška lidí, rozměry nástrojů a nádob či vzdálenosti urazené při pohybu kolem jezera mohly být v praxi relativně standardizované, i když neformálně. Například měření velikosti ryb, háčků nebo konzistence délek nástrojů může naznačovat existenci „praktických pravidel“. Pokud mnoho nástrojů (kamenných čepelí, seker, topůrek) vykazuje podobné rozměry, může to ukazovat na řemeslné tradice s preferovanými proporcemi – možný proto-standard jednotek. Publikované studie se však zaměřují spíše na typologii než na přesnou standardizaci rozměrů. Rozmístění hrobů a obytných prostor u jezera a dun může naznačovat prostorovou organizaci, ale zatím nepřináší důkazy o používání měřicích jednotek. Tvar keramiky (džbány, mísy) a opakující se dekorativní motivy jsou dobře zdokumentovány, ale neprokazují standardizaci objemů či velikostí.
The Technological and Socio-Economic Organisation of the Elmenteitan Early Herders in Southern Kenya (3000–1200 BP). (Washington University v St. Louis, Open Scholarship). Doporučujeme čtenářům seznámit se s touto prací pro hlubší pochopení našich závěrů.Tento článek je součástí rozsáhlé publikace. [Přejít na plnou verzi →]
Vysvětlující publikace, která se zabývá základy metodologie měření a reprezentací měřicích jednotek.
Přehled společenské hierarchie, správy a hospodářské organizace v sumerském státě.
Přehled staroegyptské kultury a společenské struktury se zaměřením na její měřicí systémy.
Tato kapitola je věnována dvěma kulturám — Babylónii a Persii — a zde zjišťujeme proč...
Zde se vracíme zpět ke kultuře, již známé, ale z jiného úhlu pohledu...
Prošli jsme mnoha kulturami a svět stále nemá konec. Naše cesta pokračuje — tentokrát...
