Muž, který se stal slonem
Žil kdysi starý muž, který byl příliš slabý na práci, a tak ho lidé odvedli do chatrče v lese. Přinesli s sebou čtyři hmoždíře, tlouk a dvě vějíře.
Vložili jednu jeho nohu do hmoždíře, pak druhou.
Poté vložili jednu jeho ruku do hmoždíře, pak druhou.
Vložili mu tlouk do úst a na uši mu přivázali dva vějíře.
Pak ho opustili.
Po nějaké době se vrátili: byl pryč.
Viděli sloní stopy, které vedly z chatrče.
Ten muž se stal slonem.
Píseň opice
Kdysi dávno šly dvě dívky pro dříví.
Uslyšely opici zpívat na stromě.
„Neposlouchej opičí píseň,“ řekla jedna dívka druhé.
Ale ta druhá se nemohla ovládnout. Začala zpívat tu píseň… a proměnila se v slona!
Ta druhá dívka se vylekala. Utíkala zpět do vesnice a vyprávěla všem, co se stalo.
„To je nemožné!“ řekli.
„Viděla jsem to na vlastní oči,“ trvala na svém. Potom ta dívka začala zpívat opičí píseň a také se proměnila v slona.
Tak lidé poznali, že mluvila pravdu.
Žena, která se stala lvicí
Muž a žena kráčející pouští spatřili v dálce divoké koně.
Muž, vědom si ženiných schopností, jí řekl: „Staň se lvicí a zabij koně, abychom se najedli.“
„Nechci tě vyděsit,“ řekla.
„Hladovím!“ řekl. „Nebojím se.“
Žena se poté proměnila ve lva.
Muž, vyděšený k smrti, vylezl na strom.
Lvice pronásledovala koně, jednoho zabila a dotáhla ho zpět ke stromu.
„Nezabíjej mě!“ prosil muž.
Lvice rozzlobeně zařvala a poté se vrátila do své lidské podoby.
Muž ji už nikdy nepožádal, aby lovila.
Žena a její nápadníci
Krásná žena odmítla každého nápadníka.
Poté přišli dva pohlední cizinci; provdala se za jednoho z nich.
Nevěděla, že jsou to lvi!
V lesích se muži opět proměnili v lvy. Lvi lovili a hodovali na syrovém mase a přinášeli domů kosti z lovu.
Žena uvařila dušené maso.
„My nejíme dušené maso,“ řekli.
Ženin bratr ji varoval, že jsou to zlí muži. Sledoval je a viděl, jak se proměnili v lvy.
Nevěřila mu.
V noci se její manžel opět proměnil ve lva, zabil ji a snědl ji.
Poté ti dva cizinci uprchli do lesů; už se nikdy nevrátili.
Matka a její dcera
„Přines mi meloun,“ řekla matka své dceři.
Cestou dívku obdivovali její ctitelé; dala jim meloun.
„Prokletá zelenooká dívko!“ křičela její matka.
Potom dívka zpívala:
Má matka mě proklíná, ó!
Proklíná mé oči, krokodýlí zelené.
Potom ji matka ubila k smrti, rozdrtila její tělo na prach.
Vítr zanesl prach do vody, kde žil Krokodýl.
Krokodýl z prachu vytvořil krásnou podvodní ženu.
Vynořila se z vody a zpívala své sestře:
Naše matka mě zabila, rozdrtila mě na prach.
Krokodýl mě zachránil, sestro! Zde jsem!“