Želva a její dluhy
Želva dlužila peníze všem svým přátelům.
'Zaplať mi!' řekl Červ.
'Počkej tady,' odpověděla Želva a šla ke Kohoutovi.
'Zaplať mi!' řekl Kohout.
'Pojď se mnou!' odpověděla Želva.
Kohout přišel, sežral Červa a čekal na své peníze.
Poté šla Želva za Divokou kočkou.
'Zaplať mi!' řekla Divoká kočka.
'Pojď se mnou!' odpověděla Želva.
Divoká kočka přišla, sežrala Kohouta a čekala na své peníze.
Poté šla Želva za Leopardem.
'Zaplať mi!' řekl Leopard.
'Pojď se mnou!' odpověděla Želva.
Leopard přišel a napadl Divokou kočku. Zuřivě bojovali a v boji se navzájem zabili.
Poté se Želva zasmála a oba je sežrala.
Nikomu nic nezaplatila.
Velbloudice a jejích sedm společníků
Velbloudice měla sedm společníků: Lva, Hada, Trnitý keř, Oheň, Povodeň, Poctivost a Podvod.
Podvod řekl Hadovi a Trnitému keři: „Zabijme Lva! Had může Lva kousnout a pak se schovat v Trnitém keři.“
Tak Had Lva kousl a schoval se.
Velbloudice se rozzlobila. „Ohni, spal Trnitý keř a Hada.“
Oheň poslechl.
Poté Velbloudice řekla: „Povodně, uhas Oheň!“
Podvod křičel: „Povodně nás topí.“
„Povodně nemohou jít do kopce,“ řekla Poctivost. „Vynes nás do kopce, Velbloudice!“
Velbloudice vynesla Poctivost a Podvod do kopce.
Podvod řekl: „Zabijme Velbloudici!“
Podvod a Poctivost zabili Velbloudici a uvařili ji.
Ale když snědli její maso, zadusilo je to.
Zemřeli.
Všichni jsou pryč.
Pes a luskoun
Pes a luskoun louskali dýňová semínka.
Luskoun snědl všechna svá jádra, ale pes si je schovával.
„Proč si neschováváš jádra?“ zeptal se pes a luskoun padl mrtev k zemi.
Šla kolem žena. „Jak zemřel luskoun?“
Pes řekl: „Zeptal jsem se luskouna: proč si neschováváš jádra?“
Když to pes řekl, žena padla mrtvá k zemi.
Šla kolem pesova sestra. „Jak zemřela ta žena?“
Pes řekl: „Řekl jsem té ženě, že jsem se zeptal luskouna: proč si neschováváš jádra?“
Když to pes řekl, jeho sestra padla mrtvá k zemi.
Zděšen touto sérií událostí, pes už nikdy nepromluvil.
Vrabec a Papoušek
Jeden muž zemřel.
Vrabec a Papoušek se přeli o to, kdo by měl zdědit mužův majetek.
„Žil jsem s tímto mužem celý život,“ řekl Vrabec. „Kam se stěhoval on, stěhoval jsem se i já. Vždy jsem s ním zůstal.“
„To nic není!“ zakřičel Papoušek. „Ten muž mě vzal z vrcholku stromů. Když mi narostlo peří, vyrobil z něj ozdobu hlavy, kterou prodal za peníze, za které si koupil ženu, která měla dcery, které si vzaly manžely, kteří jim dali děti. Jsem příčinou bohatství této rodiny; proto bych měl dědit já.“
Lidé rozhodli ve prospěch Papouška. „On je zdrojem; on musí dědit.“
Nebezpečí neexistujícího osla
Chlapec našel na ulici několik mincí. „Můžeme si koupit kuřata!“ řekl.
„Ano!“ řekl jeho otec. „Kuřata budou snášet vejce a my budeme vejce prodávat, abychom si koupili kozy.“
„Ano!“ řekl syn. „Kozy se budou rozmnožovat a my budeme kůzlata prodávat, abychom si koupili osla, a ty mi osla dáš, abych na něm jezdil.“
„Ne!“ vykřikl otec. „Osel je můj!“
„Ne!“ vykřikl syn. „Osel je můj!“
„Můj!“ vykřikl otec.
„Můj!“ vykřikl syn.
A pak otec udeřil syna a oslepil ho na jedno oko.
Všechno kvůli neexistujícímu oslovi.