Netopýr a holubice
Král poslal holubici, aby přinesla Měsíc, a netopýra, aby přinesl Slunce.
Holubice letěla rychle a Měsíc dorazil jako první.
„Uděluji ti pocty, které jsem plánoval pro Slunce,“ řekl král.
„Budeš vládnout noci a lidé budou bubnovat a vyprávět příběhy při tvém světle.“
Protože se netopýr loudal, Slunce dorazilo později.
„Tvé pocty jsem udělil Měsíci,“ vysvětlil král, „ale budeš vládnout dni a zářit na lidi, když se budou procházet.“ Slunce se rozzuřilo. „Jsme teď nepřátelé!“ řeklo netopýrovi.
A tak se netopýr dívá dolů ve dne a létá pouze v noci.
Krysa obrovská a netopýr
„Tato polévka chutná tak dobře,“ řekla krysa obrovská svému příteli, netopýrovi.
„Jaké je tvé tajemství?“
„Vařím se ve vodě,“ řekl netopýr. „Ukážu ti, jak se to dělá.“
Netopýr vlezl do hrnce s vodou a po několika minutách vylezl. Voda nebyla vařící, ale krysa obrovská si myslela, že ano.
Krysa obrovská šla domů a řekla své ženě, aby ji uvařila. „To je
tajemství netopýra pro chutnou polévku,“ vysvětlil. „Jen mě vař pár minut.“
Krysa obrovská zemřela!
Jeho vdova to řekla králi, který nařídil zatčení netopýra.
Tehdy se netopýr ukryl a vycházel ven jen v noci.
Královnina hostina
Královna uspořádala hostinu pro zvířata a jmenovala Krávu hostitelkou.
Přinesli první chod a Kráva rozdělila jídlo. “Pro tebe, Kozo,” řekla, a stejně tak i pro Ovci, Psa, Kočku, Prase, Kohouta a tak dále.
“A co já?” zakvílela Moucha.
Kráva na Mouchu zapomněla. “Počkej, až přijdeš na řadu!” řekla rozzlobeně.
Kráva podávala druhý chod; opět nic pro Mouchu.
“Jsem hladová!” zakvílela Moucha.
Ale Kráva neposlouchala a Moucha nedostala žádné jídlo.
Po hostině si Moucha stěžovala Královně.
“Od nynějška,” prohlásila Královna, “Moucha bude okusovat Krávě oči; to bude její hostina.”
Bůh a ptáci
Na počátku Bůh řekl ptákům: „Povstaňte a jděte!“
„Bude-li to vůle Boží,“ cvrlikali ptáci, „povstaneme a půjdeme.“
Ostatní okřídlené bytosti řekly totéž.
Ale perlička neřekla totéž. Perlička byla pyšná, a tak řekla: „Ať už je Bůh ochoten, nebo ne, povstanu a půjdu.“
Povstala, aby šla, ale upadla; povstala znovu a znovu upadla.
Bůh poté řekl: „Perličko, odnímám ti své požehnání: namísto létání budeš chodit.“
Proto dnes perlička mává křídly, ale nemůže létat.
Komár a Uši
Jednoho dne se Komár a Uši šli společně koupat do řeky.
Poté si Uši natřely kůži voskem. „Udržuje naši pokožku jemnou,“ řekly Uši. „Tvoje pokožka vypadá velmi drsně, Komáre. Dáme ti trochu vosku, až skončíme.“
Komár čekal a čekal, ale když Uši skončily, uklidily vosk a šly domů.
Komár je následoval. „Dejte mi trochu vosku!“ řekl.
Uši řekly Rukám, aby Komára odehnaly. „Plácni ho, Ruce!“ řekly.
Proto ti Komár bzučí do ucha. „Chci vosk!“ říká a kouše, protože je naštvaný.