Králík a jeho buben
Slon vpadl do Králíkovy zahrady a snědl největší dýni.
„Kdo mi snědl moji velkou dýni?!“ křičel Králík.
Slon neřekl nic.
Králík vzal svůj buben a schoval se do největší dýně, která zbyla v zahradě.
Slon se vrátil a snědl tu dýni.
Poté, uvnitř sloního žaludku, Králík bubnoval na svůj buben. „Chytil jsem tě, zloději! Chytil jsem tě! Chytil! TEBE!“
Králík nepřestal bubnovat uvnitř Slona, dokud nezemřel.
Lidé byli překvapeni, když viděli mrtvého Slona. Rozřezali ho a našli dýni; rozřezali dýni a Králík vyskočil a utekl pryč, směje se.
„To musí být důvod, proč Slon zemřel!“ řekli.
Když byli Zajíc a Antilopa sousedé
Zajíc a Antilopa byli sousedé. Každý z nich zasadil fazole na svém poli.
Potom Zajíc kradl fazole Antilopě a Antilopa kradla fazole Zajícovi.
Zajíc a Antilopa byli oba zloději!
Nakonec Zajíc nastražil past na svém poli a chytil Antilopu.
„Měl bych tě zabít za tvůj zločin,“ prohlásil Zajíc.
„Smiluj se,“ prosila Antilopa. „Nech mě jít a můžeš si vzít všechny moje fazole.“
„Nestačí to!“ řekl Zajíc.
„A dám ti i svou motyku,“ řekla Antilopa.
Tak Zajíc dostal všechny fazole Antilopy a její motyku.
„Chystám se jít žít někam jinam,“ řekl Zajíc. „Nemůžu vystát zloděje.“
Králík a leopard
Králík si vzal košík a šel sklízet dýně.
„Kam jdeš?“ zeptal se leopard.
„Sklízet dýně,“ odpověděl králík.
„Nikdy nebudeš schopen unést košík plný dýní,“ řekl leopard.
„Jsem silný!“ řekl králík. „Mohl bych v tomto košíku unést TEBE.“
Leopard se zasmál.
„Jen vlez do košíku,“ řekl králík. „Já ti ukážu.“
Leopard vlezl do košíku a králík košík zavřel, aby se leopard nemohl dostat ven.
Potom králík vzal sekeru a nasekal leoparda na kousky.
„Dýně nejsou potřeba,“ řekl králík. „Budu mít maso k večeři.“
To maso králíkovi vydrželo hodně dlouho.
Králík a stará žena
„Adoptuj mě!“ řekl králík staré ženě. „Trápíš se bez dětí, které by ti pomohly. Budu pracovat a ty mě budeš krmit.“
„Ano, králíku,“ řekla stará žena, „adoptuji tě!“
Každý den vzal králík motyku a šel ven, ale nepracoval.
Spal, natřel motyku blátem a každý večer se vracel na večeři.
V době sklizně zavedl králík ženu na pole souseda.
„Hleď!“ řekl.
Začala sklízet úrodu, ale její soused ji zastavil.
„Králík tu pro mě pracoval,“ vysvětlila.
„Králík tu spal,“ řekl soused. „Nepracoval.“
Králík mezitím utekl a smál se.
Zvířata a jejich tanec
Nastalo hrozné sucho. Lev, šakal, hroch, slon, všechna zvířata se rozhodla tančit v suché napajedle, aby vytloukla vodu.
„To je směšné!“ řekl zajíc. „Já tančit nebudu.“
„Pak nedostaneš žádnou vodu,“ řekl lev, který byl jejich králem.
Zvířata tančila, voda opět tekla a všechna se šťastně napila.
Všichni kromě zajíce.
Pak v noci přišel zajíc a také se napil vody.
Ráno viděli jeho stopy podél břehu.
„Říkal jsem ti, abys nepil vodu!“ zařval lev.
Zajíc se jen zasmál. „Nemůžete mi zabránit! Jsem zajíc!“