Žába a jelen
„Jsi rychlý,“ řekla Žába, „ale já jsem rychlejší.“
Jelen se zasmál. „Pokud si to myslíš, pojďme závodit!“
Před začátkem závodu Žába řekla svým bratrům, aby se rozmístili podél závodní trasy. „Prostě skočte před Jelena, až se bude blížit,“ řekla jim Žába. „Jelen si myslí, že vypadáme všichni stejně; takhle ho oklameme.“
Jelen byl překvapen, že za každou zatáčkou Žába vyskočila před něj. „Tady jsem!“ zakrákala, vždycky napřed, bez ohledu na to, jak rychle Jelen běžel.
Jelen běžel rychleji a rychleji a rychleji, a pak se zhroutil mrtvý.
Takto Žába vyhrála závod.
Chameleon a slon
„Možná jsi velký,“ řekl Chameleon Slonovi, „ale já jsem rychlý. Pojďme závodit!“
Tu noc šel Chameleon za všemi svými bratry a rozmístil je podél závodní dráhy.
Následujícího dne závod začal. Slon vyrazil vpřed tak rychle, jak jen mohl. Představte si jeho překvapení, když uviděl Chameleona před sebou!
Slon běžel rychleji.
Pak uviděl Chameleona opět před sebou. „Nejsi unavený?“ vydechl Slon.
Chameleon se zasmál. „Vůbec ne!“
Slon běžel a běžel, dokud už nemohl běžet dál.
„Vyhráváš, Chameleone!“ řekl. „Opravdu umíš běhat rychleji než já.“
Slon si nikdy neuvědomil, že ho Chameleon oklamal.
Zajíc a chameleon
Zajíc a chameleon se rozhodli závodit.
Aniž by si to zajíc uvědomil, chameleon se zachytil na zajícův ocas.
Zajíc běžel a běžel. S přesvědčením, že chameleona nechal daleko za sebou, zajíc se zastavil, aby si odpočinul.
Představte si jeho překvapení, když se chameleon náhle objevil, předběhl ho a běžel dál po závodní dráze. „Jak se mi mohl vyrovnat?“ divil se zajíc. „Jak může být chameleon lepším běžcem než já?“
Zajíc vyzval k novému závodu a chameleon se opět svezl na zajícově ocase.
Když závodili potřetí, zajíc musel přiznat:
Chameleon byl lepším běžcem.
Nikdy si neuvědomil, že ho chameleon oklamal.
Slon a žába
Slon a žába se ucházeli o stejnou ženu.
„Slon je můj kůň,“ řekl jí jednoho dne žába.
Když se to slon dozvěděl, zuřil.
„Půjdeme se na ni podívat společně,“ řekl slon žábě, „a vezmeš svá slova zpět!“
Vydali se na cestu, ale po chvíli se žába zhroutila. „Je mi špatně,“ vydechl. „Nemám sílu chodit.“
„Ponesu tě,“ řekl slon a pomocí chobotu zvedl žábu na záda.
Když dorazili k domu ženy, žába kousla slona do ucha a slon se splašil. Když běželi kolem domu, žena je uviděla. „Slon je opravdu žábův kůň!“ řekla se smíchem.
Lidé a želva
Jeden muž jednou chytil želvu.
„Jak ji zabijeme?“ zeptal se lidí.
„Rozsekejte ji sekerami!“ křičeli lidé.
Želva se zasmála. „Sekery mě nemohou rozsekat.“
„Rozdrťme ji kameny!“
„Kameny mě nemohou rozdrtit.“
„Pak ji upalme v ohni!“
„Oheň mě nemůže spálit.“
„Rozřežeme ji noži!“
„Nože mě nemohou rozřezat.“
„Musíme ji hodit do vody!“
„Ó ne!“ vykřikla Želva. „Prosím, neházejte mě do vody!“
Tak vzali Želvu k řece a hodili ji do ní.
Želva se potopila a vynořila. Voda je můj domov! zpívala.
Voda je můj domov!