Opice a leopard
Opice a leopard bývali přátelé a dělili se o jídlo.
Ale jednoho dne opice chytila nějaké ryby a snědla je všechny; nepodělila se se svým přítelem.
Leopard uviděl rybí kosti. “Kde je můj podíl?” dožadoval se.
“Odpusť mi,” řekla opice. “Snědl jsem všechny ryby sám.”
Leopard byl rozzuřený. “Pak tě sním!” zavrčel a chytil opici do svých tlap.
“Nezapomeň se pomodlit před jídlem,” připomněla mu opice, a když leopard složil tlapky, aby poděkoval Bohu, opice unikla do korun stromů.
Opice od té doby žijí na stromech.
Šakal a kohout
„Konečně!“ vykřikl šakal, když uchvátil kohouta. „Hladovím!“
Ale než stačil ukousnout kohoutovi hlavu, kohout zakrákoral: „Musíš se nejprve pomodlit, šakale! Pomodli se, než mě sníš!
To dělá bílý muž.“
„Co tím myslíš?“ zeptal se šakal. „Jak se bílý muž modlí?“
„Skládá ruce k modlitbě,“ vysvětlil kohout.
Tak šakal složil tlapky a pustil kohouta.
„A zavírá oči,“ dodal kohout.
Když šakal zavřel oči, kohout se vznesl do bezpečí na vrchol stromu.
„No,“ zamumlal si šakal, „to je to, co dostanu za modlení jako bílý muž.“
Lovec a leopard
Lovec spatřil leoparda v pasti.
„Pomoc!“ křičel leopard.
Lovec leoparda osvobodil.
Poté leopard zavrčel: „Mám hlad! Dej mi svého psa.“
Vyděšený lovec mu dal svého psa.
Leopard psa sežral. „Mám pořád hlad!“
Lovec dal leopardovi pouzdro na náboje.
Leopard pouzdro na náboje sežral. „Mám pořád hlad!“ řekl.
„Teď sním tebe.“
„Pomoc!“ křičel lovec.
Přiběhl zajíc. „O čem se hádáte?“ zeptal se.
„Našel jsem leoparda v pasti…“ začal lovec.
„Neříkej mi to,“ přerušil ho zajíc. „Ukaž mi to!“
Leopard se vrátil do pasti.
Potom zajíc řekl lovci: „Tentokrát ho zastřel.“
Lvice a pštrosí mláďata
Lvice ukradla pštrosí mláďata. “Jsou to moje mláďata,” trvala na svém.
Pštros svolal zvířata na shromáždění. “Lvice mi ukradla mláďata!” řekl pštros. “Žádám spravedlnost!”
Zvířata se bála lvice, a tak nic neřekla.
Pouze promyka promluvila. “Srst nemůže plodit peří! Mláďata patří pštrosovi. To je spravedlnost!”
Lvice vztekle zařvala a promyka zmizela v mraveništi.
Lvice drápala zem; pak čekala, až promyka vyleze.
Nevěděla, že promyka vyhrabala díru na druhé straně.
Lvice tam čekala, dokud nezemřela hladem.
Mezitím si pštros šťastně odvedl mláďata zpět domů.
Gorila a opice
Všechna zvířata se gorile posmívala. „Jsi tak ošklivý!“ křičela se smíchem. „Rozbitá tvář! Rozbitá tvář!“
To gorilu rozzlobilo, a tak šla za opicí a zeptala se: „Řekni mi, příteli: je moje tvář opravdu rozbitá, jak říkají?“
Opice se bála odpovědět. „Nech mě jít pro nějaké ovoce,“ řekla, „a pak si můžeme promluvit.“ Opice rychle vyšplhala na tamarindový strom a z nejvyšší větve na gorilu křičela: „Podívej se sem nahoru!“
Gorila se podívala nahoru.
Opice se zasmála a řekla: „Je to pravda, Rozbitá tváři, je to pravda, je to pravda.“
Potom opice odběhla pryč korunami stromů a
nechala gorilu za sebou.