Kočka divoká a lelek
Kočka divoká a lelek byli přátelé.
Jednoho dne kočka divoká zavrčela: „Sním tě!“
Lelek zamával křídly a v strachu odletěl pryč.
Kočka divoká se jen zasmála. „Ach, jen jsem si dělala legraci, má drahá přítelkyně.“
Pak dodala: „Ale vážně, jedno z mých koťat je nemocné. Potřebuji dvě tvá pírka na výrobu léku.“
Lelek, uklidněný, jí dal dvě pírka. „Ráda pomohu,“ řekla.
Kočka divoká vznesla stejnou žádost následující den, a následující, a následující.
Nakonec už lelek neměl žádná pírka, a tak nemohl létat.
Tehdy kočka divoká popadla lelkla a snědla ho.
Zbožná kočka a myš
Byla jednou jedna kočka, která předstírala, že je velmi zbožná, jako by byla velký světec.
K této svaté kočce přišla myš, hledající moudrost.
„Pouč mě, ó Kočko!“ zakvílela myš.
„Pojď blíž,“ řekla kočka. „Špatně slyším. Pojď blíž!“
„Je oddán Bohu,“ pomyslela si myš. „Jistě
se nemám čeho bát.“ Tak se myš dostala dost blízko na to, aby kočce zakřičela do ucha, načež ji kočka popadla.
„Ó Svatý!“ vykřikla myš. „Co se stalo s tvou oddaností?“
„Přichází a odchází,“ řekla kočka, když myš spolkla.
Levhart a pes
Levhart pověřil psa, aby se stal chůvou pro jeho tři mláďata. “Budu ti platit masem,” řekl, “ale nikdy nesmíš ohlodávat kosti.”
Všechno šlo dobře, dokud jednoho dne pes nebyl tak hladový, že ohlodal kosti. Úlomek kosti vyletěl do vzduchu, zasáhl mládě a zabil ho.
Když levhart zavolal mláďata, aby je nakrmila, pes ji oklamal tím, že jí první mládě přinesl dvakrát.
Když pes nešťastnou náhodou zabil další mládě, utekl a schoval se.
Nakonec levhart chytil psa, jak ohlodává hromadu kostí, a zabil ho, čímž pomstil smrt svých mláďat.
Žena a králík
Žena potřebovala chůvu pro své dítě.
„Miluji miminka,“ řekl Králík. „Budu vaše chůva.“
Ale Králík se při hlídání dětí nudil.
Mezitím něco vonělo… Vešel do kuchyně a nahlédl do hrnce: byl tam kozí guláš!
Králík snědl guláš.
Celý.
Pak si uvědomil, že se žena bude zlobit, až přijde domů a zjistí, že guláš je pryč, tak dítě rozsekal a udělal další guláš.
Králík jí nechal vzkaz: „Vzal jsem dítě na procházku.“
Rodiče přišli domů a snědli guláš.
Králík se už nikdy nevrátil.
Králík a Antilopa
Králík chtěl rohy Antilopy, aby si vyrobil trumpetu, a tak ji přesvědčil, aby si ho vzala.
„Teď uspořádejme hostinu lásky!“ řekl Králík. „Já vlezu do hrnce a budu se dusit nad ohněm, pak ty.“
Králík seděl uvnitř hrnce se studenou vodou. Když se voda ohřála, vylezl ven.
Pak vlezla Antilopa. „Je to velmi teplé,“ řekla.
Králík prudce zavřel víko. „Jen mi řekni, až bude horko,“ řekl.
Brzy Antilopa vykřikla: „Je to horké! Pusť mě ven!“
Ale Králík ji nepustil ven.
Poté, co se dosyta najedl jejího masa, vyrobil si z jejích rohů trumpetu.