Králík a stupínek
„Musíme zastavit Králíka!“ řekl Lev, ale žádné ze zvířat nevědělo jak.
„Já vím jak!“ řekla Želva. „Pomažte mě dehtem, abych vypadal jako kámen u okraje napajedla. Králík na mě šlápne a uvízne.“
„Jak laskavé od nich!“ pomyslel si Králík, když uviděl kámen.
„Dali mi stupínek, abych si nenamočil nohy.“
Králík šlápl.
Jeho noha uvízla.
„Pusť!“ křičel. „Nebo tě kopnu!“
Obě nohy uvízly.
„Pusť! Nebo tě praštím hlavou!“
Králíkova hlava uvízla.
Pak Králík uslyšel Želvu smát se.
Zvířata ho chytila!
Zaječí trest
Zaječí hlava a nohy uvízly na želvím hřbetě.
Želva se poté postavila a kolébala se k ostatním zvířatům.
Král lev zajíce stáhl ze želvího hřbetu a zamával s ním ve vzduchu, křiče:
'Jak ho potrestáme?'
'Upalte ho!' křičel šakal.
'Upálení je v pořádku,' řekl zajíc. 'Jen mě nevířete za ocas o kámen.'
'Utopte ho!' křičel slon.
'Utopte mě prosím,' řekl zajíc. 'Jen mě nevířete.'
Lev zařval a vířil zajícem za ocas o kámen.
Pak se zaječí ocas utrhl a on odběhl pryč, směje se,
jak utíkal.
Takto zajíc ztratil ocas.
Lev a králík
Lev byl unavený z králičích triků. „Zabiju tě!“ zařval.
Králík běžel tak rychle, jak jen mohl. Potom, když už byl unavený, se vrhl pod skalnatý výčnělek a lev ho následoval.
„Pospěš si, lve!“ křičel králík a zvedal tlapky. „Podepři kámen! Jinak spadne a rozdrtí nás.“
Lev okamžitě zvedl tlapky, aby kámen podpíral.
„Nepouštěj to!“ varoval ho králík, a pak králík utekl.
Lev tam stál a držel kámen, dokud ho nakonec nepřemohl hlad a žízeň.
Pustil to.
Kámen se nepohnul.
Králík ho zase oklamal…
Zajíc a želva
Zajíčkova žena uvařila kaši.
Potom Zajíc uviděl přicházet Želvu; nechtěl se dělit. Tak Zajíc pozval Želvu dovnitř a posadil ji na vysokou židli.
Želva nedosáhla na jídlo svými krátkými pažemi; nedostala žádnou kaši.
Želvova žena uvařila kaši a Želva pozvala Zajíce na večeři, ale rozsypala popel po celém domě. Zajíc vešel dovnitř, celý od popela.
„Jsi špinavý,“ řekla Želva. „Jdi se umýt!“
Zajíc šel k řece a umyl se; šel zpět přes popel.
„Jsi špinavý; jdi se umýt!“ řekla Želva znovu a znovu.
Zajíc nedostal žádnou kaši.
Zajíc a Země
Zajíc řekl Zemi: „Jsi tak líná! Nikdy se nepohneš.“
Země se jen zasmála. „Nevíš, o čem mluvíš, zajíci! Neustále se pohybuji a pohybuji se rychleji než ty.“
„Mýlíš se!“ odvětil zajíc. „A dokážu ti to. Pojďme závodit!“
Potom začal zajíc běžet. Běžel a běžel, jak nejrychleji mohl, a pak se zastavil, jistý, že vyhrál.
Ale k zajícovu překvapení tam byla Země, přímo pod jeho nohama. Země tam byla první.
„Já ti ukážu!“ vykřikl zajíc a potom běžel a běžel a běžel ještě víc.
Zajíc běžel, dokud nezemřel.