Želva a Jestřábova Matka
Želva se rozzlobila, když jí Jestřáb ukradl flétnu. Pozoroval a čekal, dokud Jestřáb neodletěl od svého hnízda. Potom Želva vylezla do hnízda.
Byla tam Jestřábova matka.
„Jestřáb zapomněl svou flétnu!“ řekla Želva. „Poslal mě, abych ji přinesl.“
Jestřábova matka dala Želvě flétnu.
Později Jestřáb uslyšel Želvu hrát.
„Kde je moje flétna?“ křičel na svou matku. Vyprávěla mu, co se stalo.
Jestřáb byl tak rozzlobený, že ji hodil do ohně. Potom litoval, ale bylo příliš pozdě. Shořela.
Proto se jestřábi vznášejí nad ohněm v křoví: hledají svou starou matku.
Želva a leopard
„Mé schopnosti jsou tak velké, že i když mě pohřbíte do hrobu, znovu vstanu!“ chlubil se Želva. „Nic mě nemůže zastavit!“
Leopard Želvě nevěřil, a tak vykopal velmi hlubokou jámu, do které Želvu hodil a poté ji zasypal. Leopard si byl jistý, že už Želvu nikdy neuvidí.
Ale Želvův přítel Krysa přišel a vykopal díru, aby Želva mohla uniknout.
Leopard byl nejprve překvapen, když Želvu uviděl, ale pak řekl: „Nejsi tak skvělý! I já mohu vstát z mrtvých jako ty!“
Tak Želva vykopala jámu a pohřbila Leoparda.
To byl konec Leoparda.
Manžel pro princeznu
Královna prohlásila: „Kdo skácí tento baobab jediným úderem svého meče, ožení se s princeznou.“
Slon švihl mečem po stromě vší silou; strom nespadl.
Stejně tak nosorožec, hroch, lev, všechny velké bytosti; selhali.
„Teď to zkusím já,“ řekla želva, a všichni se smáli.
Poté želva rozložila jídlo kolem stromu. Přišli mravenci. Snědli jídlo. A pak… ohlodali strom.
Želva čekala, dokud mravenci neohlodali; pak se želva musela stromu pouze dotknout mečem, a ten spadl.
Tak se želva oženila s princeznou.
Královský kouzelný buben
Královský buben produkoval neomezené množství jídla a pití: byl kouzelný!
Pouze král znal tajemství bubnu: pokud by majitel bubnu někdy překročil hůl, z bubnu by se vynořili válečníci a zaútočili na kohokoli, koho uvidí.
Želva chtěla královský buben, a tak vylezla na palmu a čekala. Když král procházel kolem, Želva shodila kokosový ořech.
Král ho zvedl.
„Zloději! Ukradl jsi mi jídlo!“ křičela Želva. „Musíš zaplatit!“
„Vezmi si, co chceš,“ řekl laskavě král.
„Dej mi buben!“ řekla Želva.
Král se usmál a souhlasil, ale neřekl Želvě tajemství bubnu.
Želva a kouzelný buben
Želva se radovala. „S tímto bubnem budu mít jídlo a pití bez práce!“
Želva jedla a byla šťastná.
Želva nakrmila svou rodinu a byli šťastní.
Želva hostila celou vesnici a chlubila se svým bohatstvím.
Všichni nyní obdivovali želvu!
Jednoho dne se želva opila palmovým vínem a začala tančit. Při tanci přešlápla hůl. Poté, když bubnovala na buben pro další víno, objevili se válečníci ozbrojení biči a kyji a zaútočili na želvu.
To želvu rozzlobilo. „Neměl bych být jediný, kdo trpí!“ pomyslela si, a tak si želva udělala plán.