Poté, co se Kojot vrátil zpoza oceánu, zůstal se svou ženou jeden rok v oblasti Jozuova stromu a postavil si tam potní chýši.
Měl ve zvyku často opouštět svou ženu za účelem lovu a rybaření. Kousek proti proudu řeky měl dům na sušení lososů. Jednoho dne šel do sušárny a zůstal tam měsíc. Poté se vrátil ke své ženě a přivezl všechny sušené lososy v kánoi.
Po návratu se vydal na pláž při odlivu, kde našel spoustu úhořů s červenými hřbety. To ho překvapilo a usoudil, že musí přijít jaro. Zdálo se mu, že zmeškal spoustu měsíců. Nemohl tomu porozumět, a tak se rozhodl jít proti proudu na prérii a prohlédnout si zemi odtamtud. Když dorazil na to místo, viděl, že všechny květiny jsou suché. To ho přesvědčilo, že zmeškal všechny zimní měsíce. Vrátil se tedy a řekl své ženě: 'Má ženo, všechno proti proudu je suché. Brzy bude léto'. Ale žena se mu vysmála. Potom jí Kojot řekl, aby všechny staré lososy hodila do řeky, protože nechtěl míchat staré lososy s čerstvými úhoři. Žena to odmítla udělat, a tak se o tom dlouho hádali. Měla podezření, že si někdo z jejího manžela vystřelil, a tak se rozhodla schovat veškeré jídlo, které našla, a uskladnit ho. Nevěřila, že se blíží podzim. Kojot si myslel, že jeho žena všechny staré lososy vyhodila, jak jí řekl, a šel sbírat čerstvé úhoře.
Ale nezahlédl ani jediného úhoře. Pomyslel si: 'Dobrá, úhoři přijdou dnes večer'. Vrátil se ke své ženě a pověděl jí o svém neúspěchu.
Nevěnovala mu žádnou pozornost, ale dál jedla lososa, kterého si schovala. V noci Vyjót znovu vyšel ven. Rybařil celou noc, ale nechytil ani jediného úhoře. Ráno měl velký hlad, a tak sešel na pláž v naději, že najde něco k snědku. Opět byl zklamán. Nic se na břeh nedoneslo. Večer šel znovu rybařit. V té době už měl velký hlad a tušil, že ho buď Slunce, nebo Měsíc oklamal. Téměř měsíc neměl co jíst. Byl tak slabý, že sotva chodil. A celou tu dobu jeho žena jedla maso, které si bez jeho vědomí uskladnila.
Jednoho dne kojot svolal všechna zvířata a ptáky dohromady, řekl jim, jak ho Slunce oklamalo, a požádal je, aby mu pomohli Slunce zabít. Kojot dostal jídlo, po kterém se cítil silnější. Poté se vydali hledat místo, odkud Slunce obvykle vychází. Postavili tam pevnost, pokryli ji špičkami a udělali malou díru, skrze kterou Slunce sledovali. Kojot si také vyrobil nůž a byl připraven Slunce chytit, jakmile vyjde, a zabít ho. Sledoval. Kolem svítání se Slunce objevilo daleko. Kojot tedy řekl svým společníkům, aby si ten den dobře odpočinuli, a poté se vydají na místo, odkud Slunce vyšlo. Opět vyrazili. Kojot promluvil k zemi a vzdálenost se zkrátila. Brzy přišli na nové místo a připravili se. Slunce opět vyšlo, ale bylo tak daleko, že ho Kojot sotva viděl. Opět řekl svým přátelům, aby si odpočinuli.
Večer opět vyrazili. Kojot opět zkrátil vzdálenost pouhým přáním. Přišli na nové místo, ale Slunce bylo stále daleko. Totéž se stalo dvacetkrát. Nakonec přišli na vysokou horu, kterou Slunce sotva mohlo zdolat. Tehdy byl Kojot rád a řekl: 'Nyní ho jistě chytíme'. Takže následující noc šli na nové místo. Kojot zkracoval vzdálenost jako předtím. Značný počet jeho společníků byl již vyčerpán hladem a únavou a odpadl. Nové místo, kam přišli, mělo po obou stranách vysoké hory. Mezi nimi postavili vysokou zeď a byli si jisti, že na tomto místě Slunce chytí. V noci se připravili. Začalo se objevovat denní světlo a Kojot varoval své přátele, aby se měli na pozoru před triky, které by na ně Slunce mohlo hrát. 'Může vyjít ze země se zavřenýma očima', řekl, 'takže ho neuvidíte, dokud neotevře oči na vrcholu hory, a pak bude mimo dosah'. Nakonec se Slunce objevilo na úpatí svahu na druhé straně hory. Vypadalo velmi velké a bylo poměrně daleko.
Kojot tedy řekl svým přátelům, aby si ten den odpočinuli. Byl si jistý, že Slunce chytí v noci. Po západu slunce vyrazili a přišli k velké vodní ploše. Kojot uspořádal radu se svými lidmi a požádal je, aby hledali místo, kde by mohli oceán překročit. Polovinu poslal na sever, zatímco druhá polovina měla jít na jih. Myslel si, že Slunce má možná svůj dům ve vodě. Brzy uviděli spoustu rákosí. Kojotovi přátelé byli skleslí a chtěli jít domů, ale on je povzbudil a řekl, že tam už byl. Byli velmi unavení a hladoví. Kojot jim tedy poradil, aby jedli nějaké kořeny. Ty je udržely naživu a od té doby se lidé naučili používat kořeny jako lék. Z břehu uviděli velkou mlhu na druhé straně oceánu, která zmizela, jakmile vyšlo Slunce. Pak si byli jisti, že jsou blízko Sluncova obydlí. V poledne se Slunce vyhouplo vysoko nad ně; bylo stále velmi daleko. Nevěděli, jak oceán překročit. Kojot tedy zavolal na vodní lidi, aby mu pomohli. Desetkrát volal, ale nikdo nepřišel. Pak téměř ztratil odvahu. On a jeho společníci téměř zemřeli hlady.
Nakonec Kojot řekl jednomu ze svých společníků: 'Udeř mě dvakrát do hlavy! Možná se něco stane'. Jeho společník to odmítl, protože se bál, že by ho mohl zabít. Kojot trval na svém a řekl svým přátelům, že pokud bezvládně upadne, mají ho nechat ležet, dokud někdo nepřijde, a pak ho mají postrčit. Kojot si tedy sedl, zavřel oči a jeho společník ho udeřil holí do boku hlavy. Ozval se praskavý zvuk. Kojot byl zasažen dvakrát, než bezvládně padl na zem. Potom se lidé začali divit, jak se dostanou domů bez Kojota; odvedl je tak daleko od domova. Přišla noc a uslyšeli nejprve zvuk myší, které kolem nich v kruhu pištěly. Kojota neprobudili.
Myši kolem nich obcházely třikrát, než lidé pomysleli na to, že Kojota probudí. Nejprve ho oslovili jménem, pak jím zatřásli. Nakonec se Kojot protáhl a řekl: 'Ach, to jsem ospalý!' Jeho přátelé na něj křičeli: 'Někdo přišel!' Potom Kojot otevřel oči, zmáčkl si hlavu ze všech stran a zase se mu udělalo dobře. Brzy začaly myši pištět a Kojot na ně zavolal: 'Moji vnuci, pojďte ke mně!' Potom se objevily dvě myši. Neměly ocasy; jejich uši byly malé; a jejich srst byla velmi krátká. Kojot jim řekl, že je jejich strýc a že jejich otec je jeho velký přítel. Myši mlčky poslouchaly. Potom se jich Kojot zeptal, kde je dům Slunce.
Větší myš řekla: 'Pokud nám dáš, co chceme, řekneme ti, kde se nachází dům Slunce'. 'Co chcete?' zeptal se Kojot, 'zubní mušle?' Myš zavrtěla hlavou. Kojot jim nabídl všechny druhy cenností, ale myši je nechtěly. Noc rychle ubíhala a Kojot spěchal, a tak vzal lososí síť a udělal z ní dva ocasy. Jedné myši dal dlouhý ocas, zatímco druhá dostala krátký ocas. Dal jim také uši a srst různých barev. Nakonec se jich zeptal, zda jsou spokojené, a Myši odpověděly 'Ano'. Potom Kojot vzal trochu tuku a natřel jim ho na nosy a řekl jim, že od té doby budou cítit mastnotu i z velké dálky; a to je důvod, proč dnes mají všechny myši rády mastnotu a proč se dostávají do lososích sítí a trhají je, kdykoli jsou pověšeny. Dělají to proto, že jejich ocasy byly vyrobeny z lososích sítí.
Kojot se pak zeptal myší: 'Jak překračujete oceán?' Myši mu řekly, že mají pod vodou stezku. Také se vyptával na dům Slunce a Měsíce a dozvěděl se, že existuje sto Sluncí a Měsíců a že Slunce a Měsíce jsou stejní lidé.
Jeden člověk se jednoho dne objeví jako Slunce. Po jeho návratu vyjde jiný muž jako Měsíc. Pak se vrátí a půjde spát a další člověk vyjde jako Slunce ... a tak dále.
Kojot chtěl vědět, jestli tam mají nějaké potní chýše. 'Pouze jednu', řekly myši, 'a je velmi horká'.
Také mu řekly, že kdykoli chce Slunce vstoupit do potní chýše, nejprve do ní strčí nohu a pak rychle vyskočí. Potom do ní znovu vejde a vyskočí. Udělá to pětkrát, než zůstane v potní chýši natrvalo. 'Potom', řekly myši, 'ho můžeš chytit'. Kojot také zjistil, že země Měsíce je suchá, nemá žádnou vodu a že je tam vždy horko a světlo. Také se zeptal myší: 'Které Slunce mě napálilo loni na podzim?' Myši odpověděly: 'Byla tam dvě. Jmenují se Větrný Měsíc a Zlé Slunce. Jsou velmi špatné a dělají všemožné potíže. Ti ostatní jsou dobří'. Kojot chtěl vědět, jak velké jsou. 'Velmi velké', řekly myši, 'a velmi nebezpečné'. Potom Kojot řekl myším, že on a jeho společníci si odpočinou celý den a zaútočí na Slunce a Měsíce příští noc. Požádal myši, aby šly domů a prohryzaly všechny tětivy luků v domech Sluncí a Měsíců. Nakonec se jich zeptal: 'Řekli jste, že tyto domy jsou pod vodou?' 'Ne!' odpověděly myši, 'jsou na souši'. Kojot podezíral myši ze lži, ale rozhodl se to risknout. Potom se zeptal: 'Jak daleko je to odsud?' 'Daleko!' Myši byly připraveny vyrazit v poledne. Kojot chtěl vědět, jak dlouho Slunce zůstávají v potní chýši a jestli mají nějaké psy. 'Nejsou tam žádní psi', řekly myši.
Potom pokračovaly: 'Žádné ze Sluncí nemočí moc, kromě těch dvou, které jsme zmínily dříve. Tyto dvě opouštějí dům často a močí dlouhou dobu. Kdykoli to udělají, silně prší a bouří. Dávejte na tyto dvě pozor, protože ony na vás ušily tu boudu'. Těsně před odchodem se myši dohodly, že Kojota varují před jakýmkoli číhajícím nebezpečím pískáním. Otevřely dveře a zmizely.
Kojot svolal svůj lid a uspořádal radu. Bylo rozhodnuto sníst Slunce a Měsíce, jakmile budou zabiti, protože v té zemi nebylo místo, kde by je pohřbili. Poté nařídil, aby se oceán stal malým a suchým, a vydal se se svým lidem na cestu. Brzy začalo světlo narůstat velmi jasně; blížili se k domovu Sluncí a Měsíců. Písek byl nesmírně horký. Došli k potní chýši. Kojot v ní ukryl své společníky, zatímco on sám poklekl dovnitř blízko dveří, kde mohl chytit kohokoli, kdo vstoupil, zabít ho a hodit ho svým přátelům. Brzy uslyšel pištění myší a zašeptal: 'Mé děti, jsem tady!' Myši mu řekly, že všechna Slunce a Měsíce jsou v domě, a tak Kojot způsobil, že se nad místem rozšířila hustá mlha. Myši řekly: 'Lidé viděli naše nové ocasy a kožešiny a divili se, co to znamená. Jsou překvapeni a mají podezření, že to udělal Kojot a sleduje je. Snědli jsme všechny luky a tětivy v domech'. Kojot měl radost.
Potom se jedna myš vrátila do domu, zatímco druhá zůstala venku, aby varovala. Brzy všechno utichlo. Po chvíli Kojot uslyšel pomalé, těžké kroky blížícího se Slunce a uviděl jasné světlo doprovázené slabým syčením. Potom byla noha vstrčena do potní chýše a rychle vytažena. Čtyřikrát se tento proces opakoval. Po páté, Slunce vložilo celé tělo dovnitř, načež ho Kojot zabil, hodil ho svému lidu, který ho okamžitě snědl. A od té doby mají ptáci a Kojot ve zvyku jíst mrtvé mrtvoly.
Tímto způsobem zabil padesát osob a nechal padesát Sluncí svítit každý týden v roce. Poté, co bylo zabito prvních dvacet pět, Kojotovi lidé se nasytili a nemohli už jíst.
Takže to místo začalo páchnout krví a ostatní Slunce začala být podezřívavá. Nakonec Větrný Měsíc vyrazil k potní chýši. Přiblížil se a způsobil velký hluk a vítr. Kojot se třásl vzrušením.
Větrný Měsíc dlouho močil. Jak se přibližoval k potní chýši, divil se, proč je uvnitř tma. Vložil dovnitř nohu a rychle ji vytáhl. Kojot začal kolísat; myslel si, že možná zabil už dost Sluncí a Měsíců. Nakonec Větrný Měsíc vstoupil.
Kojot ho bodl, ale jen mu poškrábal zadek. Zraněné Slunce se vrhlo do domu a spustilo poplach. Kojot rychle shromáždil své lidi a řekl jim, aby se rozprchli. Poté vytvořil hustou mlhu, aby ho nebylo vidět.
Měsíce se probudily a chopily se svých luků a šípů, ale všechny byly prohryzané. Tak Kojot a jeho přátelé unikli. Myši se také vrátily domů po jejich stopách. Sešli se na svém prvním místě setkání a Kojot tancoval tanec smrti. Od té doby lidé vždy tančili vražedný tanec. Zraněný Měsíc měl velmi špatnou noc; byl dost nemocný.
V poledne se Kojot podíval na oblohu a řekl: 'Slunce, jestli mě ještě někdy oklamete, vrátím se a všechny vás zabiju!' Slunce neodpověděla. Poté Kojot určil délku roku a rozdělil ji na dvanáct období. Slunce se nikdy neodvážila ho neposlechnout.
