V té době nebylo žádné denní světlo, slunce, měsíc ani hvězdy. Havran šel do vesnice a zeptal se lidí, zda něco vidí. Odpověděli: 'Ne, ale jeden muž má denní světlo, které uchovává v krabici ve svém domě. Když sundá víko, je v jeho domě jasné světlo'. Lidé nemohli moc pracovat, protože byla neustále noc. Havran zjistil, kde Muž-s-denním-světlem žije, a šel do jeho domu. Ten muž měl také kontrolu nad sluncem, měsícem a hvězdami. Havran vešel do domu a zase vyšel ven. Naplánoval, co udělá, aby získal denní světlo pro sebe a pro lidi.
Daylight-Man měl mnoho otroků a dceru, která byla ženou už tři roky. Nicméně, stále podstupovala obřady, které dívky podstupují v pubertě. Žila stranou v rohu domu, ve vlastní místnosti, a byla bedlivě sledována. Každý den pila z bílého vědra a vždy před pitím vodu prozkoumala, aby zjistila, zda v ní něco není.
Otroci jí vodu vždy nosili. Havran se proměnil v cedrový list v kbelíku s vodou, který otrok přinášel. Dívka si toho všimla před pitím a vyhodila ho. Havran znovu nabyl své přirozené podoby. Následující den se proměnil ve velmi malý cedrový list a schoval se ve vodě. Dívka se do vody podívala, a když nic neviděla, všechno vypila, a tak Havrana spolkla.
Následující měsíc nemenstruovala. Po třech měsících začala otékat. Její matka si toho všimla a zeptala se jí, zda stále nemenstruuje. Řekla, že nemenstruovala už tři měsíce. Její matka řekla: 'Jsi těhotná; byla jsi s mužem'. Rodiče ji vyslýchali, ale popřela, že by s ní nějaký muž byl. Nechápali, jak mohla otěhotnět, když byla tak bedlivě sledována. Po devíti měsících porodila syna.
Rodiče řekli, že chlapce vychovají a uznají ho jako svého vnuka, i když nebude mít otce. Řekli, že pokud řekne, kdo je otcem dítěte, souhlasí s tím, že si vezme jejich dceru. Budou se k svému zeťovi chovat dobře a všechno bude v pořádku. Ale ona stále tvrdila, že žádného muže neviděla.
Chlapec rostl velmi rychle a brzy byl schopen chodit a mluvit. Jeho dědeček ho velmi miloval. Jednoho dne velmi plakal a chtěl, aby mu bylo dovoleno hrát si s měsícem. Jeho dědeček nařídil, aby byl měsíc vzat a dán mu. Chlapec byl potěšen a hrál si s měsícem, dokud nebyl unavený. Poté ho zase pověsili. Po chvíli se mu měsíc omrzel a hodně plakal a říkal, že chce slunce. Bylo mu dáno a hrál si s ním, dokud nebyl unavený; pak ho vrátil a lidé ho zase pověsili. Po chvíli ho slunce omrzelo a zavolal po Velkém vozu. Dovolili mu hrát si s těmito věcmi, kdykoli chtěl. Po dlouhé době, když se cítil silný, plakal po denním světle.
Jeho dědeček se bál mu ho dát, protože vydávalo tolik světla. Také, kdykoli bylo zvednuto, slunce, měsíc a hvězdy a všechno s ním fungovalo v souladu. Byl to jejich náčelník. Nakonec však bylo chlapci dovoleno hrát si s denním světlem. Ale jeho dědeček byl znepokojený, když to dělal. Když chlapec zvedl denní světlo, přišlo hodně světla, a čím výše ho držel, tím jasnější se denní světlo stávalo. Při příležitostech, kdy chlapec držel denní světlo vysoko, starý muž říkal: 'Eh, eh!', jako by byl zraněn nebo velmi znepokojený. Chlapec balancoval s denním světlem na rukou, aby si zvykl ho nosit.
Konečně se cítil dost silný na čin, který zamýšlel provést. Vložil dvě hračky do každé ruky a udržoval je v rovnováze. Cítil, že je může snadno unést. Poté, v momentě, kdy se lidé nedívali, vylétl s nimi z kouřového otvoru. Odhodil denní světlo a řekl: 'Od nynějška bude denní světlo a lidé budou moci vidět, pracovat a cestovat. Po úsvitu vyjde slunce, a když zapadne, přijde noc. Lidé si pak odpočinou a budou spát, protože nebude snadné pracovat a cestovat. Poté vyjdou Velký vůz a měsíc a budou dávat světlo. Tyto věci už nikdy nebudou patřit jednomu muži ani nebudou zamčeny na jednom místě. Budou pro všechny lidi'.
Denní světlo hodil na sever, slunce na východ, měsíc na západ a Velký vůz na jih. Od té doby lidé a zvěř vstávají s denním světlem a chodí spát s soumrakem.
