Úvod do studia učení

Přehled týkající se studia učení Tato kapitola je koncipována tak, aby čtenáři poskytla komplexní přehled týkající se studia učení. V první řadě je povaha učení náležitě definována a zkoumána v rámci oněch rozmanitých prostředí, v nichž se projevuje. Následuje přehled významných filozofických a psychologických předchůdců současné doktríny, kteří posloužili k vytvoření nezbytných základů pro aplikaci takových teorií v oblasti vzdělávání. Dále jsou zvažovány příslušné funkce teoretické spekulace a empirického výzkumu a jsou vyloženy metodiky běžně používané při hodnocení učení. Jsou objasněny zásadní souvislosti mezi teorií učení a výukovou praxí, načež je výklad zakončen prezentací nejkritičtějších otázek, které v současnosti provázejí tuto oblast bádání.

Předchůdci moderních teorií učení

Kořeny současných teorií učení sahají hluboko do starověku. Mnohá zkoumání prováděná moderními badateli nejsou v žádném případě nová, nýbrž odrážejí trvalou touhu lidstva porozumět sobě samému, svým bližním a světu, který jej obklopuje. Tato část sleduje linii moderních teorií učení, počínaje pojednáním o filozofických postojích k původu vědění a jeho vztahu k prostředí a konče ranými psychologickými názory na tento předmět. Tento přehled je nutně výběrový a zahrnuje historickou látku podstatnou pro učení v rámci vzdělávání. Čtenáři, kteří si přejí vyčerpávající diskusi, jsou odkázáni na jiné autority. Tato kapitola poskytuje obecný přehled studia učení. V první řadě je tento pojem definován a zkoumán v prostředí, v němž se vyskytuje. Je uveden nástin významných filozofických a psychologických předchůdců současné teorie – těch, kteří položili základy pro aplikaci teorií učení v pedagogickém umění. Jsou diskutovány funkce teorie a výzkumu a popsány metody běžně používané k hodnocení učení. Jsou objasněny vztahy mezi teoriemi učení a výukou, po čemž jsou prezentovány kritické otázky provázející studium učení.

Teorie učení a výzkum

Teorie a výzkum jsou pro studium učení nepostradatelné. Tato část pojednává o obecných funkcích teorie spolu s hlavními aspekty procesu zkoumání.

Hodnocení učení

Tato část pojednává o způsobech hodnocení produktů či výsledků učení. Tyto metody zahrnují přímá pozorování, písemné a ústní odpovědi, odhady ostatních a vlastní výpovědi.

Pozorovali jsme, jak teorie a výsledky výzkumu slouží k posouvání oblasti učení kupředu. Jejich konečná užitečnost však musí spočívat ve zlepšování výuky, která podporuje učení. Ačkoli se to může zdát zvláštní, historicky existovalo jen málo společného prostoru mezi oblastmi učení a výuky. Jednou z příčin tohoto nedostatku integrace může být skutečnost, že tyto obory byly tradičně obsazeny osobami s odlišnými sklony. Většinu teoretiků a badatelů tvořili psychologové a mnoho raných výzkumů využívalo nižších živočichů. Ačkoli zkoumání povahy zvířat není bez užitku, takoví tvorové neumožňují řádné zkoumání procesů výuky. Naproti tomu výuka byla doménou pedagogů, jejichž prvořadý zájem spočíval v přímé aplikaci metod ve třídě a v jiných školních prostředích. Tato oddanost praxi ne vždy přála zkoumání toho, jak jsou procesy učení ovlivňovány variacemi ve výuce.

Kritické otázky pro teorie učení

Definice učení uvedená na začátku této kapitoly je v zásadě přijímána většinou autorit. Když však postoupíme za hranice definice, nacházíme méně jednomyslnosti ohledně mnoha otázek učení. Tato část předkládá některé z těchto otázek a důvody sporů mezi teoretickými stanovisky. Těmito záležitostmi se zabývají následující kapitoly, v nichž se diskutuje o různých teoriích učení. Než však tyto otázky zvážíme, určité vysvětlení behaviorálních a kognitivních teorií poskytne pozadí, na kterém lze nahlížet na teorie učení obsažené v tomto textu, a dokonalejší pochopení konceptů, které jsou základem principů lidského učení.

Tři scénáře učení

Následují tři scénáře navržené tak, aby byly typické pro kontexty, v nichž probíhá školní učení. V celém tomto textu budou tyto scénáře sloužit k ilustraci systematické aplikace principů učení a k demonstraci způsobu, jakým může učení probíhat koherentním způsobem.