Starý Nil aneb Egypt a jeho míry

Tak jako každý život závisí na vodě, tak i civilizace založené na zemědělství kriticky závisely na zavlažování. A řeka, sama o sobě jako milující matka, připravená vše darovat, nabídla lidstvu své břehy, kde lidé zakládali pole a statky. Vodu, kterou používáme pro melioraci, a její nespočetnou faunu bezostyšně spotřebováváme, aniž bychom poděkovali. Jak bylo kdysi, tak je i nyní...

Hlavní téma rozhovorů na počátku 20. století mezi Evropany bylo...?

V této kapitole se snažíme odhalit hlavní kulturní pozadí staroegyptské civilizace a jediným cílem tohoto vyprávění je ponořit čtenáře do kontextu této kultury. Jen tak budeme schopni uvést měrné jednotky jako použitelné a sledovat jejich další vývoj v jiných kulturách...

Osídlení a obytné skupiny na břehu Nilu, neboli doba před egyptskými královstvími

Umění starověkého Egypta

Protoegypťané

Bohužel nemáme žádné jasné důkazy o protoegyptských lokalitách, což lze rozumně vysvětlit pozdějšími kulturními vrstvami, které většinu možných artefaktů vymazaly nebo vzájemně propojily, a tím zakryly mnohé informace o těchto skupinách.

Na základě logiky vývoje ostatních podobných kultur však můžeme s jistotou tvrdit, že existovaly. Abychom nebyli považováni za podezřelé autory, označujeme celý další kontext této sekce jako neprokázané vyprávění, vytvořené autory výhradně za účelem objasnění a určené k tomu, aby čtenáři přiblížilo náš přístup k tvorbě hypotéz v případech, kdy věda trpí nedostatkem faktů.

Raní Egypťané žili podél údolí Nilu, od delty až po Horní Egypt. Vesnice byly malé (několik stovek až několik tisíc obyvatel) s domy z nepálených cihel seskupenými do klastrů. Jejich hospodářství bylo založeno na zavlažovaném zemědělství (pšenice, ječmen, len) a doplňovalo ho rybaření, lov a chov dobytka. Některé komunity vykazují známky specializace, např. předdynastické hřbitovy s bohatou pohřební výbavou.

Stratifikace v raných sídlech, jako přirozený jev v komunitách, probíhala již tehdy. Projevovala se rozmanitostí statků, každodenní rodinnou spotřebou a bohatstvím hrobů s rituálními artefakty. Pro toto období lze jen těžko předpokládat existenci kosmetiky či ozdob, které byly obvykle více spojeny s rituálními atributy než s osobním užitím.

The Oxford History Of Ancient Egypt (Bohužel, toto obsáhlé dílo není volně přístupné, ale pokud máte silnou touhu se do tématu ponořit hlouběji, důrazně doporučujeme tuto publikaci)

Města, sídla a formování státu – stručný přehled...

Hierakonpolis (Nekhen)

Města a sídla

Hierakonpolis (Nekhen): Jeden z největších předdynastických center s náboženskými a administrativními funkcemi, ranými chrámy a elitními hroby.

Abydos: Nekropole a rituální centrum s důkazy o dálkovém obchodu a centralizovaných pohřbech.

Naqada: Regionální centra s hrnčířskými dílnami a hřbitovy, které odrážejí sociální hierarchii.

Sídla byla často soustředěna podél přítoků Nilu, což odráželo kontrolu nad vodou a půdou jako klíčovými zdroji.

Období předdynastické a raně dynastické (Britannica – dobře zpracovaný a podrobný přehled období; doporučujeme navštívit pro hlubší studium tématu)

Říká se nám: není třeba nás pobízet. Nastal čas předdynastické státnosti a politického vývoje!

Kolem roku 3100 př. n. l. vykazují Horní a Dolní Egypt známky sjednocení pod jedním vládcem (tradičně Narmer/Menés). Podmínky, obecně a historicky definované jako nezbytné, tehdy existovaly: potřeba kontroly zavlažovacích sítí, obrana proti nájezdníkům a kočovným vpádům, hospodářská integrace (obchod, tribut) a soustředění náboženské autority v jedné osobě (královská moc a chrámy jako správní centra).

Několik archeologických nalezišť dokládá vývoj směrem ke státnosti: Narmerova paleta (rituální symbol sjednocení), opevnění v Hierakonpolisu a Tell el-Farkha, elitní hroby se standardizovanými pohřebními dary a rané formy písma (štítky, značky) ukazující na vedení administrativních záznamů.

Nyní je ten pravý čas zmapovat vývoj Egypta jako státu

Badárijská kultura

Historické pozadí

Badárijská kultura (cca 5500–4000 př. n. l.), rozšířená ve středním Egyptě v oblasti Badari (Asjút), byla charakterizována ranými zemědělskými vesnicemi, jednoduchou specializací řemesel a počátky využívání mědi, avšak bez přímých dokladů o existenci politických struktur.

Toto období lze považovat za kulturní a hospodářský základ pozdějších společností Horního Egypta.

Přechodné období

Období Naqada I (amratien), situované v Horním Egyptě (Naqada, Hierakonpolis, Abydos), se vyznačuje rostoucí hierarchií sídlišť, dálkovým obchodem s Núbií, Rudým mořem a Levantou, typickou červenočernou keramikou a prvními formami lokální správy reprezentovanými náčelnictvími. Každá osada byla samostatná, ale udržovala těsné kontakty s ostatními.

V Dolním Egyptě se rozvíjela kultura Maadi–Buto, která zaujímala nilskou deltu (Maadi, Buto, Héliopolis). Byla zaměřena na obchod, zejména s jižní Levantou (nalezeny kanaánské keramické výrobky). Osady měly charakter menších vesnic a jejich řemeslná výroba byla méně rozvinutá než v Naqadě.

Politická konsolidace (cca 3500–3200 př. n. l.)

V průběhu společenského a kulturního vývoje je vznik autority a snaha o centralizaci moci přirozeným procesem. Kolem let 3500–3200 př. n. l., těsně před vznikem egyptského státu, se osady Horního Egypta rozšiřovaly směrem na sever. Doklady tohoto vývoje představují elitní pohřebiště (Hierakonpolis HK6, Abydos U), opevněná centra a proto-palácové stavby, stejně jako vliv mezopotámských motivů (členěné fasády, lodě, zvířata, elitní výjevy).

Existovalo několik proto-království, která později sehrála klíčovou úlohu při sjednocování Egypta: Abydos/Thinis (pravděpodobné budoucí královské centrum), Naqada (náboženské a kulturní centrum), Hierakonpolis (Nekhen – rituální a politické centrum jihu) a Nubt (Ombos – menší centrum poblíž Naqady). Každé z nich kontrolovalo okolní vesnice prostřednictvím příbuzenských a tributárních vztahů. Válečné a symbolické motivy na paletách ukazují rostoucí tendenci k centralizaci moci.

V Horním Egyptě proběhla politická konsolidace pod vládou Thinis/Abydos a Hierakonpolisu. Dokladem jsou královské symboly (Bílá koruna Horního Egypta, Červená koruna Dolního Egypta), protohieroglyfické nápisy (hrobka U-j v Abydu, štítky, nádoby), pečeti a administrativní systémy. Mezi nejznámější vládce patří Skorpion I–II, Ka a Iry-Hor (nazývaní někdy „králové nulté dynastie“). Severní oblasti, jako Buto a Maadi, si udržely částečnou nezávislost až do svého podrobení jižními vládci kolem roku 3100 př. n. l.

Pro podrobný přehled starověkého Egypta – od raných dynastií až po ptolemaiovské období – navštivte náš článek „Starověký Egypt aneb Tajemství úsvitu“.

Míry ve starověkém Egyptě

V této části se zaměřujeme na všechny egyptské měrné jednotky a pokoušíme se vystopovat jejich výskyt v historických pramenech i možné souvislosti s jinými kulturami.

Jednotky délky

Egypťané měli vysoce rozvinutý systém měr, který byl všeobecně uznáván a standardizován. Byl úzce propojen se společenskou strukturou a institucionální autoritou, což odráželo centralizovanou moc jednoho vládce, jenž spravoval stát i jeho administrativní nástroje. Níže najdete tabulku, která uvádí jednotky délky s jejich přibližnými ekvivalenty v moderních měřeních. Dále připojujeme doplňující vysvětlení a několik velmi zajímavých faktů — takže zůstaňte naladěni!

Zde uvedené délky jsou seřazeny od nejmenší po největší jednotku.
Jednotka	Egyptský název / transliterace	V menších jednotkách nebo vztah	Přibližná moderní hodnota
Prst / šířka prstu	ḏbꜥ (někdy transliterováno dbʿ, „prst“)	základní jednotka (1)	~ 1,875 cm (tj. 0,01875 m)
Dlaň	šsp (shesep)	4 základní jednotky	~ 7,5 cm (0,075 m)
Ruka / šířka ruky	ḏrt (často „ruka“)	5 základních jednotek	~ 9,38 cm (0,0938 m)
Pěst	ḫfꜥ (nebo ꜣmm)	6 základních jednotek	~ 11,25 cm (0,1125 m)
Malý šat / šat nḏs	šꜣt nḏs	3 dlaně (12 základních jednotek)	~ 22,5 cm (0,225 m)
Velký šat / půl lokte	šꜣt ꜥꜣ (pḏ nḥs / pḏ nꜣs)	3,5 dlaně (nebo 14 základních jednotek)	~ 26,2 cm (0,262 m)
Noha	ḏsr (často „noha“ nebo „ohnutá paže“)	4 dlaně (16 základních jednotek)	~ 30 cm (0,30 m)
Remen	rmn	5 dlaní (20 základních jednotek)	~ 37,5 cm (0,375 m)
Malý / krátký loket (meh nḏs)	mḥ nḏs	6 dlaní (24 základních jednotek)	~ 45 cm (0,45 m)
Královský / posvátný loket	mḥ (často mḥ nswt – „královský loket“)	7 dlaní (28 základních jednotek)	~ 52,3 – 52,5 cm (0,523–0,525 m)
Senu (dvojitý královský loket)	-	14 dlaní (56 základních jednotek)	~ 105 cm (1,05 m)
Khet (prut)	ḫt	100 loktů	~ 52,3 m (tj. 100 × královský loket)
Cha-ta („délka pole“)	-	~ 10 khet (~ 1000 loktů)	~ 520 m (liší se podle období nebo oblasti)
Iteru	-	20 000 královských loktů	~ 10,5 km (10 500 m)

Vznik jednotek a jejich hlavní použití

Královský loket (meh-nswt / mahe)

- Starověká říše, ~2700 př. n. l. (Džoserova stupňovitá pyramida)
- Architektonická měření ukazují použití královského lokte (~52,3–52,5 cm), rozděleného na 7 dlaní × 4 základní jednotky.

Dlaně, prsty (základní jednotky), články („shesep“, „djebâ“ apod.)

- Raně dynastické období / Starověká říše (~počátek 3. tisíciletí př. n. l.)
- Dlaň = 4 prsty, doloženo na měřicích prutech a v architektonických plánech. Palermská deska zaznamenává výšku nilské záplavy jako „6 loktů a 1 dlaň“ v raně dynastickém období.

Uzlové provazy / ha‘t (měřicí lana pro pozemky)

Střední říše nebo dříve, ale jasně doloženo ve Střední říši (~2000–1800 př. n. l.)
Používaly se k měření pozemků, vzdáleností apod.

Seked (měření sklonu stěn pyramid)

Starověká říše, Velká pyramida (~2550 př. n. l.), např. Chufuova pyramida.
Seked asi 5 dlaní a 2 prsty je vypočítán podle moderního měření pyramidových stěn.

Měření velkých vzdáleností / khet (100 loktů apod.)

Starověká říše, používané při měření pozemků a v architektuře; pruty, lana atd.

Srovnání mezi egyptskými a sumerskými jednotkami

Pokoušíme se vystopovat vztah mezi sumerskými a egyptskými jednotkami, i když, upřímně řečeno, nejde o vědecky přesný nebo plně použitelný přístup, takže tuto snahu berte spíše jako čistý experiment.

Velikosti loktů jsou podobné	- Egyptský královský loket ~52,3–52,5 cm; sumerský nippurský loket ~51,8–52 cm.
	- Tyto podobnosti mohou odrážet nezávislý vývoj založený na proporcích lidského těla spíše než přímé převzetí. Blízkost či obchod mohly ovlivnit výměnu myšlenek, avšak přímé důkazy (textové nebo archeologické) o převzetí jsou vzácné.
Dělení jednotek	- Oba systémy dělí loket na menší jednotky (dlaně, prsty nebo jejich ekvivalenty) – struktury dělení jsou podobné.
	- Přesná struktura se však liší: například egyptský systém má 7 dlaní × 4 prsty = 28 prstů, zatímco sumerská tyč měla podle některých záznamů 30 „prstů“. Struktura je tedy blízká, ale ne totožná.
Použití měřicích tyčí / standardních měr	- Obě kultury měly fyzické měřicí standardy v podobě tyčí nebo prutů; například měděný prut z Nippuru a egyptské loketní tyče nalezené v hrobkách (např. u Mayi nebo Khy).
	- Neexistují důkazy, že by egyptské tyče byly kopií mezopotamských, nebo naopak; liší se také materiál, kalibrace a kontext použití.
Časové překrytí	- Oba systémy jsou doloženy ve 3. tisíciletí př. n. l.: sumerské standardy (~2650 př. n. l.), egyptský královský loket ze Staré říše (~2700 př. n. l.) atd.
	- Časové překrytí samo o sobě neprokazuje kulturní přenos; rozhodující je geografická vzdálenost a povaha komunikace. Neexistuje žádný jednoznačný mezopotamský text, který by říkal: „převzali jsme egyptský loket“, ani opak.
Obchod / kulturní interakce	- Existují důkazy o obchodních sítích po celém Předním východě, které mohly umožnit přenos myšlenek o měření. Technologie vážení ukazují podobné vzory šíření; například váhové systémy doby bronzové vykazují podobné jednotky v západní Eurasii.
	- Přesné měřicí standardy však měly tendenci být lokální a odolné vůči vnějším vlivům, pokud nedošlo k politické nebo ekonomické dominanci. Mnoho měrných jednotek se vyvíjelo konvergentně (měření podle lidského těla, provazy, tyče apod.) spíše než přejímáním od jiných kultur.

Je dobře doloženo, že Egypťané i Sumerové používali jednotky na bázi lokte s podobnou délkou a užívali fyzické tyče a standardní míry již ve 3. tisíciletí př. n. l. Egyptský královský loket a sumerský loket měly velmi blízké hodnoty (≈52 cm vs ≈51,8 cm), což naznačuje, že mohly vycházet ze stejného antropometrického základu (např. délka paže). Neexistují však přesvědčivé důkazy, že by jedna civilizace převzala standard od druhé. U jiných jednotek (plocha, objem, hmotnost) je více důkazů o nezávislém vývoji, i když pozdější standardizace mohla být ovlivněna širšími praktikami starověkého Předního východu. V některých případech systémy měr ukazují šíření myšlenek (např. používání vah, rovnoramenných vah, standardizovaného zboží apod.), ale přesné ekvivalence a kalibrace jednotek byly spíše lokální nebo adaptované než přímo převzaté.

Tento článek je součástí rozsáhlé publikace. [Přejít na plnou verzi →]